Setkání s Tokio Hotel, sedět uvolněně s Billem, Tomem, Gustavem a Georgem u stolu a povídat si - jaký fan o tom už nesnil? Tento sen se stal pravdou pro Heloise a Eleonore, dvě francouzské fans, které mohly strávit pár hodin s kapelou v Pařiži. Reportáž o emocemi naplněném setkání.
CO SE PŘED TÍM DĚLO
Jak už dlouho víte, mají Bill, Tom, Gustav a Georg ve Francii nespočet fans, kteří všichni sní o tom, že se s nimi jednou osobně setkají. Proto bylo v posledních měsících zorganizováno mnoho soutěžíve francouzských časopisech, aby se tento sen stal pro vybrané pravdou. O jednom z těchto setkání chceme na této stránce udělat reportáž, nemáme však žádný důvod, dělat vás žárlivými.Úplně naopak, chtěli bychom, abyste si po přečtení této reportáže udělali obrázek, jako byste byli přitom. Tak poznáte Billa, Toma, Gustava a Georga z úplně jiné stránky. Takže do Paříže, kde se Damien, novinář, který vám poskytne toto intimním nahlédnutí, nyní zdržuje. Následujte průvodce této nezapomenutelné tour!
JEN NEPLAKAT
Nacházíme se v luxusním hotelu, ve kterém se v několika málo minutách splní Heloise a Eleonore sen, který mají tisíce fans: setkat se osobně s Billem, Tomem, Gustavem a Georgem. Obě jsou už několik měsíců Tokio Hotel fans. Sbírají všechno, co má přímo nebo nepřímo co do činění s kapelou: CDčka, časopisy, DVDčka, knížky, navštěvují koncerty. Přitom má Eleonore určitou výhodu, neboť se už mnoho let učí německy ve škole, takže rozumí téměř všechno, co kluci z Tokio Hotel říkají. K tomu ještě, že se jí pravidelně dostávají do ruky německé fan-časopisy, které horlivě čte. Ano, Eleonore a Heloise jsou opravdové fanynky kapely a třpyt v jejich očích, jakmile mluví o klucích, je nepřehlédnutelný. Když vstupujeme do hotelu, nachází se před vstupem asi 30 dalších fans. Bohužel nevyhráli soutěž, ale přesto doufají, že uloví alespoň krátky pohled na kapelu. Nejradši bych je vzal sebou všechny dovnitř, ale předpisy plattenfirmy jsou přísné: maximálně dvě osoby. Jsme sotva zde, a už k nám přichází úředník zmíněné firmy a prosí nás, abychom měli trochu strpení, že bude trvat ještě pár minut, než budeme moci vidět Tokio Hotel. Využívám čas, abych řekl Heloise a Eleonore, že setkání bude určitě uvolněné a příjemné, třebaže jsou nervózní jak to jen jde. Neboť to je při tomto druhu setkání většinou problém: fanoušci jsou tak vystresovaní, že stojí před svým idolem a nejsou schopni ze sebe dostat slova. To by byla přece škoda...Eleonore a Heloise sice už teď vypadají, jako by měly blízko k pláči, přesto mě ujišťují, že všechno dobře proběhne a ukazují mi papír s otázkami, které si pro tohle setkání sepsaly. K mému překvapení jsou všechny v němčině, což se bude určitě kapele líbit. Kluci od svého příjezdu do Francie už nemají tolik příležitostí mluvit německy. Přesto už dost příprav...Na konci hotelové chodby nás vyzve jeden bodyguard, abychom přišli blíž. Teď nastal pro Heloise a Eleonore velký moment...
FANTASTICKÉ SETKÁNÍ
Setkání se má konat pod verandou hotelu. Kapela tady ještě není, ale my si už zabíráme místo u jednoho dřevěného stolu a čekáme. Eleonore a Heloise zkoušejí vypadat uvolněně, ale pozoruji na nich, že těchhle několik málo minut jim připadá jako věčnost. A pak je to konečně tady, jsou tu! Tom vstoupí první do místnosti, následován Gustavem, Billem a Georgem. S úsměvem pozdraví kluci nejprve mě, aby potom šli úplně spontánně k Eleonore a Heloise a podali si s nima ruku. Takové je to u Tokio Hotel. Políbení tady není nutné, přece stisk ruky je přátelský a upřímný (i když Gustav a Georg mi pokaždé téměř rozdrtili kosti!). Každý si prostě sedne na stůl a aby prolomili ledy, vytáhnou Eleonore a Heloise nejprve z tašky dárky, které si pro kluky přinesly. Čepice pro Toma, a tričko pro Billa, Gustava a Georga. Na úsměvech bratrů člověk pozná, že holky trefily jejich vkus. Tom a Bill opravdu září radostí a potěšeně děkují. Přesto čas je zlato a my bychom měly přejít k věci a začít s interview. Pomalu, ale sebejistě rozkládá Eleonore svůj lístek, který leží na jejím klíně, hluboce se nadechne a zeptá se v němčině: "Jaký je nejkrásnější dárek, který jste kdy od holky dostali?" Ti čtyři jsou překvapení, ji slyšet mluvit německy a gratulují ji k její dobré výslovnosti. Normálně se svými zahraničními fanoušky mluví anglicky, ale určitě nemají nic proti mluvit německy. Tom se jako první chopí slova a všetečně řekne: "Jednou mě jedna holka tak skvěle hýčkala v posteli, myslím, že to byl můj největší dárek." Jako vždy u Toma, člověk dobře neví, co tím vlastně myslel, v každém případě vyvolá tahle odpověď záchvat smíchu. Bill k tomu připojuje: "Mě poslala moje expřítelkyně fotku, na které byla polonahá. To mi připadalo sice opravdu divné, ale když se nad tím člověk zamyslí, je to vlastně velmi pěkný dárek." To bude zřejmě tím, že ti dva jsou bratrové! Teď je na řadě Gustav. Odpovídá jako pravý gentleman, s vážným, hlubokým hlasem: " Nikdy nedostávám dárky od holek, vždycky jsem to já, kdo dává dárky..." Ostatní tři jsou nejdřív zaražení, vypadají, že mu nevěří ani slovo. Kapela má zřejmě dnes dobrý den a setkání probíhá pod heslem: Směj se, kdo chceš!
PŘIZNÁNÍ
Úplně uvolněné pokládají Eleonore a Heloise další otázky. Tu a tam klopýtnou v nějakém německém slově, které je těžké vyslovit, přesto Bill, Tom, Gustav a Georg, jim pomáhají. Prostředí je úplně nejlepší a v průběhu interview člověk pořád zažívá něco nového. Nejprve mají Bill a Tom amulety štěstí, které sebou všude nosí. Tom nosí kulatý kámen s dírou uprostřed, který mu jeho malá sestřenice přinesla od Severního moře. Popravdě nevěří na sílu tohoto kamene, ale protože má svojí malou sestřenici opravdu rád, je to pro něj, jako by ten kámen byl opravdu magický...Bill má hned několik amuletů, které by ho měly chránit před prokletím. Nenosí u sebe vždycky všechny, ale stále má u sebe medailon s fotkou kde je se svojí matkou. Heloise a Eleonore nebyli ještě po těchto zajímavých detailech v obraze. Poté kladly holky Billovy otázku, co se týče hudební soutěže, ve které prohrál ve finále v německé televizi. Přes svou prohru byl opravdu ohromený. Byl proto nebyl na tuto otázku zjevně připravený, zdála se mu opravdu trapná, neboť tento zážitek náleží minulosti. Vsadil se s Tomem, že vyhraje a prohraná sázka ho rozzlobila. Tom si na tohle téma dělá z Billa srandu, což přivedlo Eleonore k tomu, aby obratem dala otázku na jejich vzájemný vztah: "Stává se často, že se hádáte?" "Vlastně spíše výjimečně", odpovídá Tom s úsměvem. "Popravdě přece víte, že já a Bill jsme dvojčata. (Pozn:Tom se narodil o 10 minut dříve) Nemám ponětí, jestli to je v tom, ale jsme si hodně blízko ale velmi vzácně přijde na to, že bychom si vjeli do vlasů. Stalo se to, ale nebylo to vážné. Žádná opravdová hádka." V té chvíli, jako by to chtěl zdůraznit, skočí Tom Billovi po krku a dělá jako by ho chtěl zardousit...všichni se od srdce smějí.
NÁLADA SE OTÁČÍ
Po dobré čtvrthodině příjemně uvolněné, se čas interview stává vážnějším a osobnějším. Když se Heloise ptá Billa, Toma, Gustava a Georga, jestli mají ještě neuskutečnitelné sny, všichni najednou odpoví: "Ano!" Bill vysvětluje, že život bez snů je nepředstavitelný. A jeho úspěch s Tokio Hotel na tom nic nemění. Kapela je možná teď na popové scéně nejžádanější, přece si je Bill vědom, že s tím nedosáhli všeho a úspěch nebude trvat věčně. Proto jsou jeho sny, aby tohle dobrodužství trvalo co nejdéle jak je to možné. Žít muzikou, mít koncerty, vystupovat před publikem, dělat hudbu, všechno to je to, o čem si Bill nechává zdát. Člověk přitom slyší mnoho pocitů a upřímnosti. Eleonore využívá této nálady, aby se zeptala kluků, jestli také měli někdy opravdu špatnou náladu a byli taky někdy na dně. Tentokrát odpovídá Gustav: " Jako všem lidem, se i nám tu a tam stává, že jsme z toho opravdu špatní, když přijdou chvíle, ve kterých to neprobíhá tak, jak si to člověk představoval a naplánoval. Když se to stane, tak se opevním a nechci nikoho vidět. A pak čekám, až to samo od sebe odejde." Způsob u Billa a Toma je v tomto případě trochu jiný. "Když věci nejdou moc dobře", vysvětluje Bill, "lehnu si nejradši s šálkem čaje do postel a strávím celý den nic neděláním. Když jsem špatně naladěný, jsem bez energie a nedokážu nic pořádně dělat." Tom k tomu doplňuje, že přesně jako jeho bratr, při špatné náladě, hledá oporu u svých přátel a rodiny. Říká ale také, že tyto blues-momenty jsou spíše výjimečné, a to od té doby co má Tokio Hotel úspěch. Štěstí...
MUSÍME OD SEBE JÍT
Mohli bychom v tomto rozhovoru ještě dlouhé dny pokračovat, přesto plný termínový kalendář kapely posouvá všechno ke konci. Mezi Interviews, fotoshootingy a zkouškou pro koncert dnes večer už není žádná volná minuta. Vedoucí plattenfirmy nám diskrétně dává znamení, že pomalu přichází čas, ukončit setkání. Předtím samozřejmě nebyla příležitost pro pár fotek, a já mám privilegium tento moment pro holky zvěčnit. Eleonore a Heloise mi tedy dávají své foťáky a staví se mezi Billa, Toma, Gustava a Georga. Eleonore je tak nesmělá, že se sotva odváží, přijít blíž k Billovi, který si náhodou podle situace stoupnul vedle ní. Po skupinovém fotu prosí holky, aby mohly mít jednotlivé fotky s každým členem kapely. Bill, Tom, Gustav a Georg hrají s nimi a darují jim své nejkrásnější úsměvy. Musí to být řečeno ještě jasněji? Tokio Hotel je kapela, která zůstala přirozená a naslouchá fans a oddává se jim. Když si člověk k tomu domyslí, že tihle čtyři kluci mohou být opravdu vtipní, člověk rozumí, proč jsou dnes nejpopulárnější rocková kapela v Německu a brzy v celé Evropě...Bohužel nadešla hodina loučení a pro Eleonore a Heloise tento moment není lehký. Směly strávit s kluky velmi intimní čas a jejich fan-život už nikdy nebude takový jako dřív. Když opouštíme hotel, přesně cítím, že ty dvě jen s úsilím a trápením mají své pocity pod kontrolou. Jdou domů, hlavu plnou vzpomínek, a s pocitem, že mohly prožít opravdu jedinečnou situaci.
Zdroj: One - April/Mai 2007
Kopírovat pls se zdrojem! Danke schön ;-)
- mno tak tady se trošku sekli, s tím Kill Bill, ne??? Nebo to má být pro anti???
Zde hledá